PŘÍBĚH O PŮVODU PLETIVA

PŮVOD A VZNIK PLETIVA STAUSS

Kolem roku 1880 řešilo pruské zemědělské ministerstvo problém v královských hřebčínech. Z tradičních omítkových podkladů, zejména rákosu a dřevěných latí, se v prostředí stájí kvůli vlhkosti a amoniaku vytvářely trhliny a odpadávaly kusy vápenné omítky. Ty padající kusy dokonce způsobovaly poranění a oslepování cenných chovných koní.

Jak Stauss problém vyřešil

Bratři Paul, Max a Otto Staussovi, kteří tehdy vyráběli klasické rákosové omítkové nosiče, začali hledat materiál, který:

• nebude hnít ani podléhat vlhkosti,
• odolá agresivnímu prostředí stájí,
• bude pevně držet omítku,
• nebude hořlavý,
• a umožní omítat i obtížné konstrukce.

Experimentovali s tenkým ocelovým drátěným pletivem, na jehož kříženích vytvořili keramické/cihlové útvary z pálené hlíny. Tím vznikla kombinace ocelové výztuže + keramiky jako podkladu pro omítku.

První patent je uváděn jako DRP 51 158 z roku 1889, přičemž některé současné materiály Stauss uvádějí rok 1890 v souvislosti s patentovou listinou.

Stauss nebyl původně vynalezen jako "lepší pletivo na omítku". Byl vynalezen jako řešení konkrétního problému s trvanlivostí a bezpečností omítky v extrémně vlhkém a agresivním prostředí.

A následně se ukázalo, že má mnohem širší využití – dřevo, beton, smíšené zdivo, stropy, oblouky, požární ochrana atd. Už kolem roku 1900 se používal například pro tenké stěny, stropní omítky, obklady nosníků a tvorbu kleneb.

Co přesně patent DE 51 158 chránil

Patent DE 51 158, přihlášený firmou P. Stauss v Cottbus, nesl německý název:

"Putzträger für Decken- und Wandputz"
= "Nosič omítky pro stropní a nástěnnou omítku".

Podstata byla tato:

1. Základem byla drátěná vložka / pletivo – dráty se křížily podobně jako osnovní a útkové dráty tkaniny.
2. Tato kovová síť byla uložena uvnitř keramického, z pálené hlíny vytvořeného mřížkového tělesa.
3. Keramické těleso mělo kosočtverečné otvory/prostory, takže výsledný výrobek připomínal dnešní pletivo.
4. Průsečíky drátů byly vyztuženy keramickými částmi.
5. Kovový drát tedy nebyl určen k tomu, aby byl přímo v kontaktu s omítkou. Keramické části vytvářely vlastní nosnou strukturu, která měla nést omítkovou vrstvu.

Jinými slovy:

Patentovaná myšlenka byla vytvořit lehký, prostorově tvarovaný nosič omítky z kombinace kovové drátěné vložky a vypálené keramické mřížky.

A to je velmi důležité pro dnešní Stauss

Zajímavé je, že už tehdy nebyla hlavní myšlenkou samotná keramika. Inovací byla kombinace dvou materiálů s rozdílnými funkcemi:

drát = pevnost a držení konstrukce
keramika = vytvoření omítkového nosiče a oddělení kovu od omítky

Současný český patentový dokument, který historický patent DE 51 158 podrobně rozebírá, jej právě takto popisuje a výslovně označuje jako "Staussovo pletivo".